Co je a co není duchovno – ZÁKON SEDMERA
První závěr
V duálním světě, ve kterém žijeme není nic zcela duchovního a nic zcela neduchovního. Lze pouze rozlišovat míru či procento ducha nebo také lze říci duchovní úroveň. Duchovnost se nerozlišuje dle druhu činnosti, ale dle způsobu, jakou je tato činnost prováděna.
Člověk je tvořen čtyřmi články: tělo fyzické, tělo éterické, tělo astrální a já. Duchovní růst pak spočívá ve vyšší organizaci těchto čtyř základních článků (viz tabulka Složení člověka).
Člověk této vyšší organizace (vyšší duchovní úrovně) dosahuje zvědomením činnosti těchto čtyř článků a postupným přebíráním jejich řízení „do vlastních rukou“.
Níže je tabulka s přehledem základních duchovních úrovní člověka dle jednotlivých duchovních směrů.:
Hlavním hlediskem míry duchovnosti člověka je míra propojení s jeho tzv. Átma. Také můžeme mluvit o duchovnosti jako o míře, kdy sami sebe vidíme a hodnotíme stejně jako hodnotíme někoho jiného. Třetím znakem duchovnosti je úroveň ztotožnění se. Pokud označuji za své já např. i své auto, tak se jedná o určitou duchovní úroveň. První stupeň duchovnosti tedy je, když za své já nepovažuji hmotné věci. Druhým stupněm je označován stav, kdy za své já nepovažuji své tělo, pak své pocity a nakonec i své myšlenky. Duchovním je tedy ztotožnění se pouze s tím, kdo vše pozoruje.
Na jedné straně jsme definovali co je duchovní. Na druhé straně je však třeba vést hmotu a hmotnou úroveň v patřičné vážnosti a úctě, která této úrovni přináleží. Duchovní cesta není útěk z hmoty, ale opak je pravdou, že cílem duchovní cesty je zduchovnění hmoty, přesněji zduchovnění výše uvedených čtyř článků člověka.. Sešli jsme se právě proto, abychom něco ve hmotě, hmotném světě změnili. Co se mnich naučí za klášterní zdí, tak stejně v dalším životě musí prokázat v běžném životě jako zkoušku, která potvrdí úspěšnost či neúspěšnost jeho duchovních cvičení. Duchovní úroveň člověka se neposuzuje dle toho, kam dosáhl hlavou (např. jaké má mimosmyslové schopnosti), ale dle toho, kde stojí patami (tzn. jak zvládá obyčejný život).
Rozhodující je síla a čistota záměru, dále energie a hodnoty s kterými záměr uvádíme do života.
Druhý závěr
V dnešním pohledu na člověka splývají v jedno výše rozlišené oblasti člověka s články, z nichž se člověk skládá a s úrovněmi člověka. Dnes mluvíme o člověku pouze jako o tělesném, duševním a duchovním. Pro hlubší porozumění zdraví člověka je třeba znovu přijmout existenci energetického těla či energetické oblasti, o jejíž existenci se dovídáme při zkoumání všech dřívějších kultur. Z níže uvedeného přehledu je také vidět, že v současném profánním pojetí člověka se překrývá a tudíž špatně rozlišuje oblast duševní a duchovní. Proto navrhujeme rozlišovat dvě podoblasti v oblasti duševní (tak jak ji chápou duchovní směry): emocionální a mentální. Termín „duchovní“ pak používat v běžném životě shodně s duchovními směry. Zájemci o duchovní oblast ji pak mohou dělit na dvě podoblasti jako to uvádějí Slovanské Védy (SLAV a PRAV) nebo na tři podoblasti, jako to uvádí Antroposofie nebo Indické Védy.
Třetí závěr
Sjednocení duchovních směrů bude provedeno na základě sestavení překladových slovníků terminologie těchto směrů pro jednotlivé vývojové úrovně člověka. Ukázkou tohoto postupu je do tabulky uspořádaný popis zákona Sedmera terminologií různých duchovních směrů (viz zde). Společným základem všech duchovních směrů je paradigma duchovní vědy. První verze viz zde.
Další pomůckou pro sjednocení duchovních směru je stanovení a popis vertikály a horizontály. Vertikální uspořádání tvoří zákon Sedmera, který určuje vývojovou spirálu rozdělenou na sedm krát sedmi dílů, tzn. celkem 49 úrovní projeveného Univerza. Poslední padesátou úrovní je neprojevené Universum. Dominantním hlediskem horizontálního uspořádání je popis dění v procesu Stávání se na různých úrovních Sedmidílné spirály. Tento pohled je i základem pro výklad zákonitostí, které ovlivňují kvalitu života.