Koncepční skupina
Je skupina lidí pracujících na vytváření koncepcí řízení pro danou oblast/skupinu.
Cílem KS je
- Zlepšit kvalitu rozhodování řídících pracovníků, vytvořit jim lepší myšlenkový rámec, v kterém se pohybují.
- Bezstrukturní řízení – identifikace vnějších faktorů, stanovování vektorů cílů vzhledem k těmto faktorům.
- Duchovní růst bytostí ve sféře působnosti KS.
- Pomocí růstu uspořádanosti společné činnosti ve sféře působnosti KS.
- Cílem není nikoho předělávat, ale ve sféře působení pomáhat subjektům lépe naplňovat své úkoly, aby dosáhly naplnění svého genetického potenciálu v souladu s cíli KS.
- Projasnit sféru působení definicí jevů a cílů a tím sjednotit subjekty ve sféře působení.
Koncepční myšlení
Je potřeba rozlišit, že existuje skutečnost, taková jaká je, a pak různé nauky (myšlenkové konstrukce), které se snaží tuto skutečnost uchopit, popsat slovy, vytvořením různých myšlenkových konstrukcí. Slova a konstrukce nám umožňují se na skutečnost napojit, uchopit ji, porozumět. Nauky ani slova nejsou sama touto skutečností, ta je za nimi.
1. Říhovo pravidlo definice jevu
Konceptuální, mozaikový způsob uchopení jevu komplexně navrhuje tzv. Říhovo pravidlo definice jevu (v příloze). Protikladem je kaleidoskopický způsob definice jednotlivostí, kdy člověk tvrdí nějakou pravdu, která je skutečně pravdou – ale je pravdou nějaké úrovně, případně má jen omezenou platnost (Příklad: výrok – „co prohlásím, to i jsem“ má omezenou platnost pro obor magie, kde se napojuji na bytosti, které mi umožní z prohlášené úrovně pracovat. Výrok není platný pro celý rozsah reality, příklad – prohlásím-li „Jsem hroch, nestanu se hrochem“, přičemž nevylučuji, že vysoce vyvinutá bytost, která již dokáže myšlenkami ovládat hmotu toho schopna je. V každém případě není výrok platný pro všechny úrovně lidí)
Říhovo pravidlo stanovuje, že pro mozaikové, komplexní uchopení skutečnosti je potřeba u jakéhokoli jevu definovat:
- Vybrat vhodné pojmy odpovídající vnitřním obrazem
- Neutrální základní definici jevu a vhodný pojem
- Vertikálu jevu = úrovně jevu
- Horizontálu = kladnou zápornou formu jevu
- Proces jevu = změnu v čase
Výběr pojmů souladných svým vnitřním obsahem se skutečností
Pro kvalitní uchopování skutečnosti je lepší definovat jev a v něm definovat jednotlivá slova (pojmy), než definovat odděleně, encyklopedicky jednotlivé pojmy.
Použít pojmy s odpovídajícím vnitřním obsahem = obrazem (etymologickým významem). Pro slova existuje trojice Zvuk – obraz v mysli – grafika, která by měla být v ideálním případě v souladu, což dnes není a slova jsou degradována ve všech třech oblastech. Proto by se mělo moudře postupovat při obnově souladu mezi zvukem slova, jeho obrazem v mysli a jeho psanou grafickou podobou na papíře.
Budování co nejširší mozaiky o skutečnosti
Pravda (konstrukce popisující jev), která dokáže zahrnout více aspektů jevu (projevů skutečnosti) je pravdivější, širší tedy snad vyšší úrovně než ta, která vyloučí nějaký aspekt reality a není schopna jej popsat – propojit v logických souvislostech. Takto si aspoň já ověřuji a skládám svou mozaiku o světě.
Uchopení pouze jednotlivosti vede k nedorozumění. Uchopení tématu/jevu komplexně ve všech jeho projevech vede k vyjasnění.
Uchopování skutečnosti v úrovních
Vesmír/Jsoucno/Univerzum je víceúrovňové. Jde o úrovně vědomí nebo z jiného pohledu kolik ducha je zvědoměno v dané úrovni.
– jak a kde pravdy jednotlivých úrovní platí. pravda se může z každé úrovně jevit jinak.[/vc_column_text][vc_column_text]
Ohodnocení jevu jakožto kladu či záporu
ZÁKON POLARITY „Všechno je podvojné, vše má dva póly, vše má svůj opak. Toto platí pro lidské úrovně bytí/vědomí.
- Ve vztahu ke konkrétnímu člověku, cíli, lidské úrovni či úrovni myšlenkového konstruktu
Uchopování skutečnosti v procesu
Koncepční myšlení se snaží uchopit skutečnost v co největší šířce, vidět ne jednotlivost, ale celý proces v jeho souvislostech. Konceptuální chápání procesu umožňuje rozpoznávat „všeobecný chod věcí“ (uspořádání dle vůle Univerza a hlavních sil, které působí pro i proti tomuto uspořádání) celostně a v plnosti, jejich uspořádání, provázanosti a jejich vzájemnou vloženost, řídí procesy a jejich směřování (viz KSB, Hnutí CESTA: Hrozby, Národní a veřejný zájem).
Konceptuální moc – řízení procesů zahrnuje: Rozpoznávání faktorů působících na společnost; Vytváření vektorů cílů zahrnující všechny faktory; Vytváření koncepcí řízení k dosažení vytyčených cílů.[/vc_column_text][vc_column_text]
2. Nalezení pravdy porovnáním nauk
To co mají různé nauky společné je pravděpodobně to, v čem kvalitně popisují skutečnost, tj. co bude nejspíše pravda. Popisuje -li nějaká nauka něco jinak, pak buď to vidí pomýleně nebo opisuje něco, nějaký aspekt skutečnosti, který není v jiných popsán.
Zatím nejširší přehled úrovní vědomí jsoucna jsem nalezl ve srovnání několika filozofických systémů – Zákon Sedmera. Je zde 50 stupňů – úrovní vědomí.
test diskuse