Etika

Řec. εθος, zvyk, obyčej, zdomácnění, přivyknutí ke zvyku či obyčeji.
Etika je chápána jako ideální celek principů, jimiž se lidé ve společnosti mají řídit ve svém svobodném a odpovědném jednání. Od slova étos se odvozuje pojem etika, etický, a na druhé straně etologie, empirická nauka o chování – Wikipedie.
Na rozdíl od morálky, která je chápána jako to, co je, je etika vnímána jako ideál, kterého by se mělo dosáhnout. Z dějin etiky pak můžeme vysledovat, že tento ideál etiky se jen v některých případech blíží pojetí slova mravnost. Tzn. nelze ztotožňovat obsah pojmu etika s obsahem pojmu mravnost a samozřejmě jej nelze ztotožňovat ani s pojmem morálka. Z představ různých autorů z různého období o pojmu etika lze sestavit všechny stupně Maslowovy motivační pyramidy. Z této skutečnosti pak vyplívá, že vize mravního ideálu formulovaného jako vytyčená etická úroveň vychází z mravní úrovně daného jedince nebo společnosti. Pokud bychom přesně stanovili tyto stupně mravní úrovně, tak získáme objektivní měřítko na hodnocení společnosti i jedince. Dnes všeobecně uznávanou stupnicí je Maslowova hierarchie potřeb člověka. Mnohonásobně přesnější je však stupnice devatenácti vývojových úrovní definována knězem Janem Maliarikem v díle Devatenáct svatých slov a v díle Mravní výchova dítěte.